Můj jihoafrický sen

úterý 4. březen 2014 05:38

O mém fantazijním snu, který se mi nedávno zdál. Týká se domácích i zahraničních vztahů.

Jdu do jednoho velkoobchodu, abych koupil palmu, kterou jsem si předem vyhlédnul. Začíná se stmívat, nemohu najít oddělení rostlin. Místo toho objevuji samé oblečení a ošacení.

Potkávám kamaráda, jenž mě zve na zimní olympiádu. Chce, abych soutěžil ve skoku do sněhu. Nabídku přijímám, ale nic skvělého si neslibuji. A tak skáču do sněhu, jenže svůj výkon považuji za chabý. Pomalu se vzdaluji ze světových kamer. Hledám stále rostlinný ráj, přitom objevuji obchůdek se zeleninou a ovocem. Právě zde prodávají duriany. Jeden plod stojí 280 Kč. Znovu myslím na palmu, kterou jsem si vyhlédl, ale nemohu najít to pravé místo. Můj přítel mi znenadání oznamuje, že jsem vyhrál v zimních olympijských hrách stříbrnou medaili. Jak je to možné, že z naprostého debaklu vznikl skvělý výkon? Jedu si po pojízdných schodech pro cenu. Mám opravdovou radost. Náhle zjišťuji, že jsem zapomněl též na durian. Běžím zpátky do obchůdku, nikde nevidím tyto vysněné plody. Asi je už vyprodali, přesto mi paní slibuje, že se ještě podívá do skladu.

Jeden domorodec s malou opičkou mě táhne do výšin. Je překrásný výhled na zeleň tropických deštných pralesů. Úspěšně se vyhýbáme elektrickým drátům. Stoupáme stále výš a výš, až se mi točí hlava. Jen skočit dolů do náruči zeleně, radí mi místní obyvatel, vždyť se to v téhle dimenzi většinou podaří. Schválně, nezachrání-li mě jedna vrstva, pomůže další. Z toho vyplývá relativní záchrana podle aporií.

Naše opička leze do jeskyňky, kde odpočívá, aby nabrala spoustu nových sil. Vychutnáváme místní atmosféru divoké přírody, jenže musíme spěchat, abychom stihli úřad pro zahraniční záležitosti. Je třeba si opatřit povolení k pobytu. Naštěstí se nám daří, neexistuje žádný úřednický šiml.

Obědvám na jednom nestabilním vrcholku s lady, se svým domorodým přítelem a jeho opičkou. V tu chvíli se kopec rozpadá – a my opět padáme do nížin. Opička se zachránila, neboť se ocitla v jednom romantickém altánku. Domorodý občan mě už nedoprovází, protože si myslí, že všechno úspěšně zvládnu, a proto při svém pádu objevuji nové kouty, vždyť se seznamuji s místním režimem i architekturou.

Objevuji však jednu obří skálu, která slouží jako místní levná studentská kolej. Setkávám se s jednou studentkou, jež si raději pronajme dražší apartmán patřící většinové společnosti. Tím vypovídá službu, kterou poskytuje menšina obrů v Jihoafrické republice.

Nuže, jdeme dál. Jsem situován v předvečer občanské války. Lidé mobilizují proti velkým a nenasytným obrům. Vidím všude barikády, zátarasy a jednu benzínovou pumpu. Všechno je střeženo a hlídáno, přesto jedno závodní autíčko překonává bariéry a tankuje benzín jinde.

Václav Kovalčík

Václav Kovalčík

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Václav Kovalčík

Václav Kovalčík

Společenské dění, filozofie, věda, politika, próza, poezie aj. umění...

Věnuji se tradicím i experimentům. Píši svobodně své názory. Svobodně tvořím. Mám rád dobrou společnost. Posílám zajímavé internetové odkazy k nahlédnutí: http://www.vaclavkovalcik.estranky.cz/ http://www.youtube.com/user/v1adoniskovalcik/videos http://lesopark.webnode.cz/ http://vimeo.com/channels/vkovalcik https://skydrive.live.com/?cid=9e56ae7d40a3dd26&sc=photos http://vkovalcik.rajce.idnes.cz/ https://cs-cz.facebook.com/vasek.kovalcik https://twitter.com/#!/vaclavkovalcik Ing. Václav Kovalčík, miluji Československo...

REPUTACE AUTORA:
5,63

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy